Přeformulování konverzace o umělé inteligenci

Nedávný dopis podepsaný více než 200 hudebními umělci vyzývá "vývojáře AI, technologické společnosti, platformy a digitální hudební služby, aby přestali používat umělou inteligenci (AI) k porušování a znehodnocování práv lidských umělců." I když dopis uznává, že "pokud se používá odpovědně, AI má obrovský potenciál posunout lidskou kreativitu vpřed," tvrdí, že nezodpovědné použití představuje "obrovské hrozby pro naši schopnost chránit naše soukromí, naše identity, naši hudbu a naše živobytí." AI, jinými slovy, rozruší stávající stav.

Dopis představuje typy námitek, kterým neustále čelíme, když zvažujeme negativní důsledky AI. Zabývá se otázkami ekonomiky, identity, soukromí a eroze "hodnot" (např. lidské kreativity vyjádřené prostřednictvím hudby). Kromě odrážení obav mnoha z nás ohledně AI v jiných oblastech a oborech, dopis ilustruje nedostatek v našem myšlení o AI. Zejména identifikace "odpovědných" a "nezodpovědných" použití AI je nešťastná, protože zakrývá základní sadu kompromisů, které děláme, i když naše použití AI je "odpovědné."

AI změní svět. Jak to dělá, bude mít různorodé účinky na všechny z nás. AI určí určité nové "normální", na které se budeme muset všichni přizpůsobit. Když určujeme některá použití AI jako nezodpovědná, budeme mít tendenci zanedbávat odpovědná použití AI, která mají negativní důsledky pro různé členy populace. Místo toho, abychom zvažovali "odpovědná" a "nezodpovědná" použití AI, musíme se rozhodnout, co jsme ochotni vzdát, bez ohledu na to, jaké výhody AI slibuje poskytnout některým nebo většině z nás. Výhody AI jsou lákavé, ale každá změna se nevyhnutelně spojuje se ztrátou. Musíme vážně zvážit tu ztrátu.

Zatímco často vnímáme technologii jako prostředek pokroku, bez nějakého stabilního chápání toho, co znamená být člověkem, nemůžeme si být jisti, zda se posouváme vpřed nebo vzad … pouze že se posouváme. Pokrok nemůže znamenat pouze to, že jsme vynalezli nějaké nové zařízení, které má konkrétní soubor výhod. Musí to také znamenat, že uspořádáme naše individuální a kolektivní životy tak, aby upřednostňovaly myšlenky jako lidská kreativita (nebo určité její výrazy), jakkoli obtížně se mohou definovat, protože je uznáváme jako cenné pro naši lidskost. Tak proč bychom se mohli rozhodnout, že nám na lidské kreativitě záleží?

Za prvé, můžeme dospět k závěru, že lidé nejsou pouze spotřebitelé. Naše vztahy nejsou jen transakční, ale mají svůj příběh. Do určité míry si vytváříme vztah s těmi, kdo produkují hudbu, umění a literaturu, kterou si užíváme. Hudba, umění a literatura jsou výrazy těch, kdo je vytvářejí. Jako takoví se setkáváme s jiným člověkem skrze dílo, které vyprodukoval. Vstupujeme do zajímavého typu dialogu, který nás seznamuje s dalšími lidmi, kteří si našli čas zaznamenat své myšlenky skrze texty, prózu, obrázky a další média. I když je možné si užít píseň, malbu nebo knihu bez tohoto spojení, můžeme také uvést řadu případů, kdy znalost něčeho o umělci nebo autorovi či životním prostředí, které vedlo k vytvoření umění, zvyšuje naše ocenění díla. Konečný produkt je důležitý, ale lidská námaha a příběh za produktem nás často vážou k tomu produktu intimnějším způsobem (jak každý rodič, který vystavil kresbu svého dítěte na lednici, intuitivně pochopí).

Za druhé, můžeme dospět k určitým přesvědčením o tom, jaký druh úsilí si ceníme a proč. Jako někdo, kdo na střední škole produkoval hodně umění a od té doby napsal hodně textu, se domnívám, že úsilí zapojené do takových kreativních oblastí je hodnotné samo o sobě. Může AI produkovat umění a literaturu podobné kvalitě jako lidé? Pokud to nyní nedokáže, předpokládám, že to bude schopna v nějakém bodě budoucnosti. Produkt však není podstatou. Spíše tedy podstata (nebo snad teze) je v tom, že úsilí … energie, které investujeme, oběti, které děláme, a obtíže, kterými si procházíme … nás formují do určitého typu lidí, jaký život bez tohoto úsilí nemůže. "Produkt", který AI nemůže replikovat, není umění, literatura nebo text, ale lidský charakter utvořený skrze úspěch a neúspěch, jak se zapojujeme do našich různých tvůrčích snah.

Nakonec můžeme zjistit, že honba za našimi touhami a zájmy prostřednictvím digitálních technologií nevytvořila situaci, ve které jsme nejlepší verzí sebe sama. Můžeme opravdu říct, že žurnalistika v digitálním věku je ta žurnalistika, kterou chceme? Můžeme opravdu říct, že nám sociální média pomohla stát se tím druhem lidí, kterými jsme vždy chtěli být? Myslíme si, že můžeme přejít z našeho současného stavu do žádoucího stavu tím, že více z nás svěříme technologii? Musíme přesměrovat naše touhy a zájmy, aby technologický "ocas" už více nevrtěl lidským "psem"? Takové otázky nás vracejí k něčemu daleko důležitějšímu než "odpovědné" a "nezodpovědné" použití technologie. Podněcují nás k tomu, abychom se ptali, zda naše cíle a záměry nás dovedly na špatné místo. Pokud ano, také nás podněcují k zamyšlení, kde chceme být a jak se tam dostat.

Správa AI je v nejlepším případě polovičatým řešením, protože předpokládá, že AI je nevyhnutelná. AI (a jakákoli jiná technologie) by měla být na stole, protože technologie by neměla určovat, kým jsme jako lidské bytosti. Musíme zvážit, co jsme ochotni vzdát AI a proč. Lidská kreativita a úsilí spojené s jejím vznikem nejsou triviální. Vůbec není jasné, že nahrazení lidské kreativity kreativitou AI by bylo prospěšné. Abychom mohli tvrdit, že AI bude "čistým ziskem" pro společnost, musíme udělat více než jen identifikovat její výhody. Musíme také zohlednit ztráty, které mohou omezit lidský rozvoj.